Buzošná

Stojíte pod nedalekým l005mn.m.položeným keltským hradištěm Obřá hrad u ruin zaniklé osady Buzošná. Podle starých map zde mohla být někdy v l9.stol. mlýn, pila, brusírna či dokonce sirkárna. Z Knihy Tomáše Cihláře „Pošumavské sirkárny“ je zřejmé, že zde koncem l9.stol. Jan Vrhel, želízkář na Riesenbachu, nabízel želízka do hoblíků, cylindry- ochranná pouzdra na sirky a jiné výrobky, které ponejvíce dodával tehdejší sirkárně Samuela Kohna v Horaždovicích. Možná, že se zde vyráběl i dřevěný drát, krabičky na sirky a pod. Výše položená budova je mlýn s pozůstatky lednice se zbytkem hřídele mlýnského kola. Do potoka zasahuje přístavkem neznámého určení. Od jezu na Losenici směřují ke mlýnu kamenné opěráky vantroků. V níže položené budově je dochován pěkný klenutý sklep (na mapě z 30.let 20.století označovaná jako hydroelektrárna). K hydroelektrárně vede náhon částečně podzemním kanálem.
Kdo by si pomyslel, co se zde, dnes už v lese, kdysi dělo?

Emil Kintzl

Doplnění textu Emila Kintzla

Červená/Buzošná

Zaniklá osada Buzošná, v 19. a v první polovině 20. století označovaná jako Riesenschlef. Jako Riesenbach byla v té době nazývána říčka Losenice do soutoku s dnešním Pěnivým potokem, dříve Weißenbach. Místo je situováno do údolí Losenice na jih od obce Červena a Šafářova vršku a severně od Obřího hradu. Ještě v 1.polovině 19.století zde stál pouze mlýn. Řemeslný až průmyslový rozvoj Buzošné, který souvisel i s rozvojem osídlení v této jinak pusté části Šumavy, nastal ve 2. polovině 19. století, podobně jako tomu bylo dále po proudu Losenice směrem do Rejštejna.

Zmíněná níže stojící budova s klenutým sklepem nebyla hydroelektrárna, ale obytný dům, kde naposledy hospodařila rodina Matschiner. Hydroelektrárna stála 370 m severozápadně směrem od mlýna poblíž dnešního silničního mostu přes Losenici.

Na potoku jsou četné peřeje a menší vodopádky. Turistická značka údolím Losenice prochází zříceninami mlýna, zříceniny budov níže na potoku míjí.