Karlina Pila

Osada vznikla koupí louky Josefem Bienertem, majitelem pily na rezonanční dříví na Modravě. Ten zde vybudoval v druhé polovině l9. století malou pilu, která však přešla roku l887 do majetku Kašperských Hor. Vedle pily vznikla i dílna na výrobu zápalkových dřívek. Práci zde mělo 40 lidí. Po požáru v roce l903 již nebyl provoz obnoven. Na jejím místě byl postaven obytný dům, který se později stal hostincem. Stával zde i mlýn Kaltmühle s dosud udržovanou kaplí. Procházka podél Losenice je velmi zajímavá.
Emil Kintzl

Doplnění textu Emila Kintzla

Lidový léčitel či felčař Karl Weishäupl byl synem Julie Wendlbergerové alias „Bummer Juli“, nejstarší dcery Franzova pradědečka Josefa Wendlbergera (†1903) z Červené čp. 6, sedláka a prvého podnikatele velké rodiny. Ten totiž roku 1862 prodal modravskému výrobci ozvučného dřeva Franzi Bienertovi (zastoupenému i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže) za 525 zlatých část louky zvané Seewiese při říčce Losenici (Losnitz) pro zřízení pily a šindelny s přilehlými ubytovacími možnostmi s vyloučením mlýna a jiného podobného díla, čímž vznikla Karolinina pila (Karolinensäge) se zvláštními právy, vyhrazenými pro všechny budoucí časy majiteli „Bummerhofu“ v Červené čp. 6. Od města Kašperské Hory pak pilu 10. ledna 1936 koupil nazpět Alois Wendlberger „mladší“, Josefův vnuk a syn Aloise Wendlbergera „staršího“. Na zbylé části zmíněné louky zřídil už praděd Josef továrnu na zápalky a soustružnu dřeva. Nenatřená zápalková dřívka byla v sudech povozy dopravována na horažďovické nádraží a odtud do celého Rakouska-Uherska, každý týden prý jeden vlakový vagon. Po skonu Karla Weishäupla byla louka s ruinou pily vydražena. Když pak bylo při Losenici postaveno 5 stavení, bylo jim úředně uděleno jméno Karolinina pila.

(zdroj:web Kohoutí kříž – Franz Wendlberger)

…V roce 1903 zemřel náhle můj dědeček Josef na infarkt. Po nějaké době továrna vyhořela a nebyla pojištěna. Dva roky po smrti mého dědečka vzneslo město Kašperské Hory pohledávku přes svého pokladníka Watzlawika. Soud měl velkou pochybnost o zákonnosti pohledávky, protože náš dědeček je po celé roky vždy zaplatil včas. Naše babička Theresia nemohla poskytnout žádný důkaz. Ale pokladník složil soudem požadovanou přísahu a tak byla „Seewiese“ s vyhořelou ruinou vydražena. Usedlost získal majitel hospodářství čp.11 v Lídlových Dvorech jménem Bastarsch. Ten pak prodal svůj dvůr v Lídlových Dvorech, ponechal si nějaké pozemky a postavil si při cestě obytný dům se stájí, který obdržel čp.38. Později dům zvětšil a otevřel zde hostinec, ale brzy poté jej prodal Karlu Klostermannovi z Horské Kvildy. Posledním majitelem byl Adolf Klostermann. V roce 1910 prodal můj otec „Steinwiese“ se „Seebühel“ Ignáci Královi, který zde postavil obytný dům čp.17. Protože „Wasserhaus“ čp.5 (k.ú.Lídlovy Dvory),který vlastnil Tobias Thurner, zmínil již v roce 1840 J.Sommer a „Kaltmühle“ s čp.4 (k.ú.Lídlovy Dvory) existoval od roku 1600,bylo zde na Losenici 5 stavení, které dostaly oficiální název „Karolinensäge.
(ze vzpomínek Aloise Wendlbergera z knihy "Im Lande der künischen Freibauern“)

01 – kaple na Karlině Pile
02 – Karlina Pila – 1. pol. 20. století
03 – Karlina Pila v roce 1909